Kaple sv. Jana Nepomuckého je poslední dochovanou částí kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové, ústřední stavby ranně gotického dominikánského kláštera ze 13. století Král Přemysl Otakar II. daroval řádu dominikánů nejenom pozemky k výstavbě kláštera, ale i několik přilehlých vesnic, mlýn na Labi a rybolov v řece Mrlině. Podmínkou výstavby konventu bylo jeho začlenění do hradebního opevnění na jižní straně směrem k Labi. Řád dominikánů byl i řádem rytířským, mohl se tedy podílet i na obraně města.

Kostel nanebevzetí Panny Marie Růžencové, kostel sv. Mikuláše (dnes sv. Jiljí) a hradební opevnění, je dodnes ukázkou ojedinělé cihlové architektury, kterou do středověkého Nymburka přinesli holandští kolonisté. Tím se vyřešil i nedostatek stavebního kamene v Polabí.

Klášter byl dostavěn koncem 13. století a svou kontemplativní, vzdělávací a hospitální činnost tu zajišťovalo asi 40 mnichů.

V období husitských válek v roce 1424 byl celý klášter Husity vydrancován a vypálen a jeho ruiny čekaly na znovuzrození téměř 200 let. Během této doby prošlo město mnoha katastrofami, z nichž nejničivější byla třicetiletá válka. Dělová koule ve zdi kaple sv. Jana Nepomuckého je dodnes němým svědkem řádění sasko – švédských vojsk.

V r. 1667 se do Nymburka navrací řád dominikánů a za přispění významných mecenášů a architektonického umění stavitele Pietro Spinettiho. Se začalo s přestavbou kláštera v barokním slohu. Úpravy celého konventu se protáhly až do konce 18. století. Kostel Panny Marie Růžencové, byl nově zastřešen, byla mu snížena klenba a gotická okna dostala barokní podobu. V půdních prostorech nad kaplí jsou dodnes patrné známky bývalé majestátnosti původně gotické stavby, v podobě zazděných gotických oken a fragmentů původní klenby. Do budoucna se chystá zpřístupnění tohoto prostoru veřejnosti. V době baroka byla v klášteře ustanovena dominikánská komunita s charakterem hospice, později povýšena na převorství, kde žilo kolem 20 mnichů.

V roce 1757 se v klášteře ubytuje pruské vojsko, stahující se sem po prohrané bitvě s Rakouskem u Kolína. Mniši jsou vyhnáni a v klášterních budovách je zřízen lazaret. Kostel slouží jako stáj a je značně poničen. Po návratu mnichů do kláštera se již nepodaří obnovit jeho chod do takové míry, aby plnil svou funkci, a je pak v roce 1785 za reforem Josefa II. zrušen. Část konventních budov poté odkoupila Náboženská obec a v roce 1819 je zde zřízena farní škola. Do této školy chodili i dva synové spisovatelky Boženě Němcové při jejím pobytu v Nymburce v roce 1848 - 1850. Celý vzhled konventu se po jeho zrušení začíná radikálně měnit. Vznikají tu hospodářské usedlosti, vinopalna, v kostele je uskladněno seno a sláma. Devastace bývalého honosného kláštera sebou nese nevratné ztráty.

V roce 1857 odkupuje presbytář bývalého kostela Panny Marie Růžencové nymburský měšťan a mecenáš Jan Nepomuk Zedrich a podle návrhů významného stavitele Bernharda Gruebera nechává toto místo upravit jako školní kapli a rodinnou hrobku a přejmenovává ji na kapli sv. Jana Nepomuckého. Do krypty v podzemí kaple jsou pak přeneseny ostatky jeho rodičů, o čemž dnes svědčí již jen náhrobní deska nad kryptou se jmény Jan Baptista Zedrich a Teresie Zedrichová. Po smrti Jana Nepomuka Zedricha zde byly uloženy i jeho ostatky. Kaple pak slouží až do poloviny II. světové války jako školní kaple pro Tyršovy školy stavěné ve dvou etapách. První chlapecká škola v roce 1882 a druhá dívčí v roce 1889 – 1891. Obě školy byly vystavěny na základech bývalého konventu. Během II. světové války přešla kaple do majetku města a později se využívala jako skladiště, čímž byl její interiér velmi poničen. Od roku 2010 slouží kaple sv. J. Nepomuckého jako provizorní výstavní a koncertní síň a bylo započato s jejím postupným restaurováním. V roce 2014 kapli dostává do výpůjčky Nymburské kulturní centrum a zajišťuje kulturní program v kapli.

• LÍBAL Dobroslav: Historická inspirace, Praha, 2001
• KULHÁNEK František, MIKULÁŠEK František, Dějiny královského města Nymburka, Nymburk, 1911